Vesnice a jejich obydlí

Znáte jistě z pohádek našich českých těch starších, jak tam mají ty malé, malebné vesničky, které čítají pár baráčků. To je přesně ono. Ty budovy, které jsou staré jak Metuzalém. Jsou to stará obydlí, které se kdysi plácaly z hlíny a obyčejných cihel. Používalo se především dřevo a tak kolikrát ani střecha pořádně nedržela. Ale oni si tam vesele a spokojeně žili. Měli tam dvě místnosti a jedny kachláky v kuchyni a to bylo všechno.

Zatopit, uvařit, napéct, vyspat se

To všechno tam přitom zvládali a nikdy jim nic nechybělo. Jen si vzpomeňte na vesnicích jaké babičky a prababičky pekly skvělé koláče. Krbová kamna se rozpálila, zatopilo se a bylo. Žili tam i desetičlenné rodiny, kde spali jak kluci, tak holky. Člověk by si kolikrát měl uvědomit, co teď má. Jak se ten svět posunul a měli bychom si více vážit toho, co máme. Třeba že nemusíme chodit na suchý záchod přes celý dvůr v létě i v zimě.